Omezené možnosti spojení veřejnou dopravou do Římova, který se stal naší základnou při zářijovém putování, s sebou nesly tu nespornou výhodu, že jsme se takřka všichni sešli už u večerního autobusu v Českých Budějovicích.

Množství kaštanů a bukvic tvořících jednolitý koberec před ubytovnou bylo tak obrovské, že než bys řekl "švec" (resp. než jsem stačil zaplatit za možnost složit zde na víkend hlavu), naše nezletilé holčičky nanosily dovnitř tolik surovin, že by to vystačilo na deset tvůrčích dílniček. Alespoň bylo účastníkům kromě pamětních listů co rozdávat.

Sobotní putování začalo zostra soutokem Vltavy s Malší v Českých Budějovicích, kde čilým turistům dělalo společnost jen pár ospalých rybářů. Ve městě a okolí se pak naše skupinka rozptýlila a každý vyrazil za svými cíli, které chtěl vidět.

Cesta proti proudu Malše byla až překvapivě pozoruhodná - divoká příroda začala hned na kraji Českých Budějovic, posilovací stroje v Roudném zapojily i jiné než obvykle používané svaly a náves ve Vidově očarovala svou celkovou malebností (i když hospůdka uměleckému dojmu dominovala). Hradiště s kostelíkem v Doudlebech zase dokonale navodilo atmosféru zastaveného času.

Aniž by to kdokoliv plánoval, na soutoku Malše se Stropnicí se - přicházejíce z nejrůznějších stran - zase skoro všichni potkáváme. 

Déšť, kterým odborníci strašili po celý víkend, se v neděli ráno skutečně dostavil. Procházka po římovském poutním areálu a křížové cestě proto byla redukovaná (protože začala až po dešti), ale i tak krásná.

Odjezd byl velmi podobný příjezdu - až na cyklistické nadšence jsme se všichni společně odebrali na autobus do Českých Budějovic, kde jsme se - minimálně na příští měsíc - rozptýlili do různých směrů podle místa bydliště.