• Loděnice Masarykova tábora v Soběšíně byla kapacitně naprosto přiléhavá naší skupině a poskytovala nám po celý červnový víkend ideální zázemí a soukromí.

• Jako ideální už se bohužel nedá označit dlouhodobá výluka traťového úseku mezi Kácovem a Zručí nad Sázavou, jejímž přičiněním jsme si užili krás Posázaví i z paluby autobusu a plánovaná trasa se prodloužila o dobrý kilometr.

• K soutoku Sázavy s Želivkou nás vedla netradičně v celém úseku neznačená cesta, která ukázala, že i v relativní blízkosti nejrušnější dopravní tepny v republice se vyskytuje hodně zajímavých míst a zajímavé zákruty řeky Sázavy.

• Byla-li cesta k soutoku zajímavá, vlastní soutok je nutno označit minimálně za okouzlující. A protože přálo počasí i stav vody, spontánně jsme využili příznivých okolností k naložení do vody (při respektu k štrůdlům projíždějících vodáků), někteří i k brodu na druhý břeh (ti nejotrlejší dokonce zvládli stopovat projíždějící plavidla).

• Na soutoku Sázavy s Blanicí následujícího dne už brodili (dá-li se tak potůček, kterým se Blanice vlivem sucha stala) úplně všichni přítomní. Romantická stezka podél skal a chatovou osadou na protějším břehu byla příliš lákavá a dostupná a významně zkrátila cestu za zaslouženou potravou v motorestu U rybiček.

• Oběd byl vhodně zakomponován i časově, protože se během něj náhle přehnal liják. K závěrečným kilometrům putování jsme proto vyráželi do velmi čerstvé atmosféry.

• O malebnou tečku se postaral hrad Český Šternberk a stejnojmenný městys. A samozřejmě horní větev Posázavského pacifiku, která nás provázela celý víkend a nasměrovala naši další cestu na konci víkendu.

FOTOGALERIE: