Putování třetí - Lužnice s Nežárkou
ročník 1. putování 3.
termín: 27. - 28. 5. 2017
PROPOZICE:
- Jako proklatě nedostatečná se ukázala být hodinová rezerva mezi plánovaným příjezdem do Soběslavi a časem sjednaným na předání chatek v kempu. V době pravidelného příjezdu jsme ještě přiskakovali v koloně kdesi před Benešovem a v době plánovaného předání jsme se kochali krásami České Sibiře. Ještěže se člověk turistický může spolehnout na ochotné pomocníky a samé svéprávné účastníky, kteří si umí poradit.
Při příjezdu se zdá, že to v kempu nadmíru žije. Dokonce i naše chatky měly své, ovšem jen krátkodobé, návštěvníky. Obavy, že by ruch byl způsoben desítkami nepřihlášených účastníků, ovšem nebyly namístě. V kempu probíhal Dětský den s Rolničkou. Děti se vyřádily na různých sportovištích, splnily rozličné úkoly a my dospělí jsme si zas o něco víc začali vážit daru zdraví na těle i na duchu.
Soutok Lužnice s Nežárkou jsme kolektivně dobyli hned v sobotu ráno. Brzy po kolektivní příjemné snídani v soběslavské pekárně na náměstí. Bylo k němu totiž od výstupní autobusové zastávky ve Veselí nad Lužnicí jen pár stovek metrů. Soutok jsme nalezli poněkud zarostlý, ale to nám pranic nevadilo.
Vlkovské pískovny už samozřejmě nemohly být a také nebyly tak průzračné, jak jsem je poprvé spatřil v roce 1989 krátce po vytěžení, ale svoje nepopiratelné kouzlo a popularitu si udržují dodnes. Obešli jsme je opravdu důkladně - po nové zelené do Vlkova a po příjemném posezení u příjemného oběda a příjemném rozhovoru se Slávkou, se která místní restauraci navštívila ve stejném čase jako my, "klasickou" žlutou podél přesypu zpět do Veselí.
V neděli jsem si zase užíval svákovské proměny. A že se toho za čtvrtstoletí od mé poslední návštěvy proměnilo opravdu hodně. Na kamenné křížové cestě i dřevěné rozhledně byla novota až hmatatelně patrná, i ta kaplička pod vrcholem trochu prokoukla. Jen místní strašidlo Doudlo zůstává pořád stejné bez ohledu na běžící léta, ale díky panu spisovateli Krejčovi je taky známější než dřív.
Svákovské pamětihodnosti nás nakonec zdržely natolik, že jsme do kempu docházeli svižnějším krokem. Časový program účastníků se podařilo skloubit natolik, že jsme na závěr zvládli kolektivní posezení u piva. Jakou lepší tečku za povedeným víkendem si přát?
FOTOGALERIE: